NECHME OPEVNĚNÍ NA POKOJI!

Je to již nějakou dobu, co se Ondřej Bělica rozhodl zneuctít jeden z mnoha odkazů svobodného státu, k jehož obraně měly sloužit právě objekty stálého opevnění na našich hranicích. Bohužel se dnes můžeme setkat s takovými lidmi, kteří nedokážou uznat práci našich předků a neváží si tradic a historie.

Mezi občany České republiky se najde mnoho lidí, kteří tyto němé stavby považují za odkaz svobodného Československa, jež bylo nutné zřídit jako reakci na možný nástup cizí, podmanivé moci, která by, ne bezchybnou, avšak křehkou a cennou svobodu mohla ohrozit. Stavba objektů stálého opevnění stála nemalé prostředky, mnoho úsilí a potu našich předků a nevyvarovala se ani nepochopení jejího účelu. Ale armáda a ochrana Republiky, byla tenkrát něčím, čeho si lidé vážili, protože věděli, že svobodná rozhodnutí mají nemalou váhu a ztratit právo na jejich učinění, by znamenalo prohru.

S přihlédnutím k historickým faktům, tato prohra nastala. Ale byl to národ Československý, který opevnění vybudoval, který se snažil jednat tak, aby nepřišel o svobodu a byl to Ten národ, kterému nebyl lhostejný osud jeho tradic, zvyků a odkazu budoucím generacím. Bohužel se v dnešní době najdou jedinci, kteří pod záštitou nejrůznějších institucí propagují vlastní jméno a pod domněnkou svobodného rozhodnutí, o naložení s vlastním majetkem, se snaží objekty opevnění ničit.

Nikdo nemůže zpochybňovat to, jak někdo nakládá se svým majetkem, pokud tedy svými činy někoho neohrožuje, ale je přinejmenším vhodné, se pozastavit nad tím, jestli člověk, který tak činí, opravdu dělá věci správně. Objekty opevnění byly ničeny německou brannou mocí během války, byly podrobeny testování různých zbraní, mnoho z nich těmto testům podlehlo. Další ránu zasadil opevnění poválečný vývoj, získat velké množství kovů z již nepotřebného opevnění, to byla cesta, jak se po válce alespoň částečně zahojit. Do dnešní doby se však dochovalo velké množství objektů, které jsou v téměř nedotčeném stavu a existují lidé, kteří se podílejí na jejich udržování, obnovování a vkládají taktéž mnoho sil do toho, aby byly uvedeny do původního stavu. Dělají to nejen pro jejich nadšení z armády (takové lidi nemusí mít zrovna každý v lásce), ale dělají to z úcty k předkům, kteří se nebáli zde položit život.

Nyní je vhodné ptát se, jak je možné, že se dnes najde někdo, kdo si očividně takových tradic neváží, kdo opovrhuje historií a díky neznalosti problematiky překrucuje pravdu a upravuje si tak své pojetí pravdy k obrazu svému. Každý máme právo na to, se vyjádřit, nějak se prezentovat, ale proč to musí být zrovna tento způsob? Je samozřejmé, že tyto činy jsou často mediálně sledovány, proto mohou tomu, kdo je koná, napomoci k nastartování kariéry nadějného „umělce“, ale o takového umělce tu nestojíme.

Pokud má ministerstvo obrany právo na to, tyto objekty prodávat do soukromého vlastnictví, je to v pořádku, ve většině případů si je zakoupí nadšenci, aby do nich mohli vložit další nemalé prostředky a po vší té práci, mohli ostatní zavést zpět do historie. Proč však při prodeji nemůže být ve smlouvě uvedeno, aby byl objekt ponechán v původním stavu jako při nákupu, případně aby byl uveden do stavu podobnému tomu v roce 1938, aby bylo možné předejít podobným zhovadilostem.

Kéž by pan Bělica našel tolik soudnosti a neoháněl se tím, že jeho činy schvalují lidé, kteří si bunkr zaplatili. Vždy to bude menšina, proti těm, kterým na těchto němých pozorovatelích historie záleží. Ať si tyto objekty radši vezme příroda zpět, než aby byly podrobovány neuctivým činům za účelem vlastní propagace. Z celého srdce bych si přál, aby se panu Bělicovi podařilo dostat se o několik desetiletí zpět, aby mohl po Mnichovu ukázat němcům, jak se bunkry krájí, tam by se setkal s mnohem většími ovacemi.

Vážený pane umělče, nejen mně, ale i stovkám dalších, je z Vašich činů na zvracení a prosíme Vás, dělejte si umění, jak se Vám zlíbí, ale prosím, ať je to umění, které má smysl, kterým někoho obohatíte a ať je to umění, které je originální a ne pouhou kopií něčeho, co by se uměním nazvat dalo. A jedna maličkost k tomu, na to opevnění už nesahejte, bude nám líp. Doufám, že Vám někdy dojde, že to co děláte, nejen, že nemá smysl, ale že je to absolutní zvrácenost, kterou popíráte úctu k našim tradicím a k naší historii.

BYLI JSME A BUDEM!